Šedá eminence je osoba, která stojí v pozadí, ale má na dění významný, ne-li rozhodující vliv.

Úvaha o vlastenectví (a vlastenčení)

16. září 2015 v 18:00 | Rush |  Co píšu
Milý čtenáři: Co je pro Tebe vlast?
Někdy vyprávím, někdy uvažuji. Tentokrát jsem uvažovala - a zrovna probíhalo mistrovství světa, které mě inspirovalo.
Práva na obrázek vlastní Prima ZOOM.

Enjoy.



"Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!"
(Karel Hynek Mácha, Máj)

Úvodem, statí i závěrem by při ideálním stavu stačilo podat pouze úryvek z Máje; protože ale kromě vlastenectví (na lov vlastenců je třeba lupa, nemyslíte?) se paralelně vyskytuje i vlastenčení, bylo by zajímavé se nad několika aspekty lásky k vlasti zamyslet. Kdy a proč se v lidu českém zvedne vlna vlastenectví, například. Nebo kde se vymyslí nejvíc. Můžeme i zabrousit do klasiků, třeba k páně Borovskému. A pak můžeme přemýšlet, jestli to má všechno smysl.


Na den práce mnozí z nás vytáhneme ze skříní červené a bílé dresy, na tváře naneseme ladící makeup a jde se na hokej. Tribuny na stadionu i dav na Staromáku opráší hesla jako "Če-ši, do toho!" a "Kdo neskáče, není Čech!" Pak jako jeden muž ryčíme, když Jágr zaskóruje, a jako dva muži bučíme, když Vrbatu pošlou na dvě minuty za hákování. Pak mistrovství skončí, a co? Nic. Jednoho napadne, kam se poděla ona bojovnost, s jakou jsme hájili naše barvy. Nejsme my vlastenci, jen když se nám to hodí? Na druhou stranu, člověk se v davu cítí dobře a vlastimilovně, přesvědčení a cíle jsou jasné - být součástí českého týmu, jak nám podsouvají, a vystoupat co nejvýš. Opět na stranu první, v medailovém či bramborovém případě je Hokejový vlastenec vlastencem na 16 dní v roce.
Celoroční vlastenectví lze nejsnadněji pozorovat v pajzlu nad půllitry. Když jsou dveře dokořán, na ulici se nesou moudrosti typu: "Zas ten blbec z ČSSD/TOP-09/ANO/[dosaď svou neoblíbenou stranu]…" také "Já odsud emigruju!" a mé nejoblíbenější "To já kdybych tam byl/a…" Změní snad podobné lamenty štamgastů, jak to je? Možná ano, ale to by se nejdřív museli zvednout a přestat vlastenčit a začít něco dělat.
Což nás přivádí ke Karlu Havlíčku Borovskému, současníku Tyla a dalších národních obrozenců. V reakci na román řečeného vlastence napsal: "Byl by již čas, aby nám to naše vlastenčení ráčilo konečně z úst vjeti do rukou a do těla, abychom totiž více z lásky pro svůj národ jednali, než o té lásce mluvili, neboť pro samé povzbuzování k vlastenectví zapomínáme na vzdělání národu."
A konečně, proč by měl být člověk vlastenec? Jednak se to dneska nenosí a jednak jednomu občas přijde, že v naší republice toho není mnoho, na co by mohl být pyšný. Nebylo by výhodnější stát se oním čecháčkem, který cituje Xindla X říkaje: "To za nás bylo líp!"?


"Ach zemi chudou, zemi zplundrovanou,
kobku mou i hrob můj, matku mou,
sluj smradlavou, v nenávist mi svěřenou,
odpornou tu zemi, zemi mou!"

Anebo jak to řekl pan Mácha. Nebo něco mezi. Nezdá se ale vám, že tak jako tak i tak na tom nikomu nezáleží? Řeknou tohle i támhleto, a přesto jim to bude jedno a pak půjdou spokojeně do hospody na hokej. No jo, vlastenci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama